Zdeněk Sýkora, David Vrbík (CZ) → Obklad větracích komínů Letenského tunelu v Praze

Umělec*kyně

Zdeněk Sýkora byl jedním z prvních umělců, kteří využili možností výpočetní techniky v procesu přípravy výtvarného díla. Stal se tak vzorem pro mnohé další generace tvůrců. V roce 1945 začal studovat výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Obor byl záhy přesunut na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, kde Sýkora od roku 1947 působil jako asistent a v letech 1966–1980 jako docent. Od 60. let pak vyučoval výtvarnou výchovu také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od ztvárnění krajiny postupně dospěl k abstrakci, v roce 1964 vytvořil ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem první programované struktury s využitím počítače. Od roku 1973 vyvíjel zcela nový systém založený na náhodnosti, který byl základem liniových obrazů. Objevoval se na velkých mezinárodních výstavách konstruktivního umění, jeho díla jsou zastoupena v řadě světových i českých sbírek. Jeho obraz Linie č. 24 se v roce 2007 stal součástí stálé expozice Centre Pompidou v Paříži. Zdeněk Sýkora zemřel v Lounech v roce 2011.

Audiovizuální umělec David Vrbík začal svou tvůrčí kariéru v hudbě. V devadesátých letech komponoval skladby pro taneční divadlo, později se začal věnovat také animacím a programování jevištní technologie. Je zakládajícím členem taneční skupiny TOW, která oslovila taneční komunitu svým přístupem k technologiím, zejména synchronizací zvuku, světel a laserových projekcí. V roce 2004 spolu s Vladimírem 518 založil multižánrový projekt SPAM, kde se věnuje výzkumu možností audiovizuálního jazyka. Od roku 2019 se věnuje svému projektu V E K T R O S K O P, ve kterém pracuje s umělci domácí i zahraniční scény digitálního umění.