O projektu
Parker Heyl bystře a důmyslně rekontextualizuje koncept hyperrealismu francouzského sociologa a filosofa Jeana Baudrillarda stejně jako odkazuje na pojetí umělecké zakotvenosti a pocitu přítomnosti při konzumaci uměleckého díla v reálném čase, jak jej známe od německého teoretika masové kultury Waltera Benjamina. Překlad informací z hmotného do nehmotného digitálního světa není podle tvůrce beze ztrát, protože dílo přichází o svou auru, kontext, neboli teď a tady. Projekt Jacob’s Wall tak vyjadřuje touhu překonat naši současnou fixaci na dovednosti softwaru a bezmeznou víru v digitální nehmotný svět, v němž se fyzická práce odsouvá na druhou kolej. Klávesnice, myš a dotykový displej se staly univerzálním nástrojem pro každou správnou současnou kariéru. Ruční výroba byla zatracena a obyvatelé moderních měst přicházejí o dovednosti, které byly dříve zcela běžné. Budoucnost, ke které se díky neustálým technologickým inovacím přibližujeme stále rychleji a rychleji, je světem, v němž dochází k postupné marginalizaci významu skutečných předmětů ve prospěch velebení jejich slabších virtuálních kopií, neboli simulaker. Cestou, jak z toho všeho ven, může být jakási technotopie. Utopie, jež by neexistovala pouze virtuálně, ale také materiálně. Instalace Jasob’s Wall je ztělesněním této rozostřené hranice mezi virtuálním a hmotným či skutečným. Vrací se k silné analogové estetice, tentokrát však vytvořené pomocí moderní digitální technologie.