O projektu
Světelná instalace ve stínu světla. Minimalistické kino prezentuje: elektrochromatický displej. Matice tvořená prosvítající kinetikou. Diorama filmu tvořeného písmem a jeho okolí. Projekce epifanií a jejich fantomů slova a světa, složené z oken, bran a strážců bran.
V českém slově světlo se skrývá slovo svět. To láká k uměleckému zkoumání, protože světelné metafory a narativy jsou jako iniciační mýty světa prapůvodním tématem v náboženství, filosofii a umění. V digitálním věku se staly tématy, která jsou výzvou pro technokratické chápání informace, ba dokonce se zdá, že se proměnily v obskurnost. Otázky, které se jich týkají, jsou opět otevřené: V jakém vztahu jsou svět a světlo, slovo a svět, smysl a smyslovost? Jak se chovají mimo rámec technokraticko-funkčních a nábožensko-esotericko-politických přání a obav, aniž by se přitom ztratily ve stínu „světla osvícenství“?
V elektrochromatické metamorfóze, která se v instalaci stává vlastní, uměleckou formou účinku, se překvapivě neostře střetávají zdánlivé protiklady transparentnosti a neprůhlednosti, bytí a nebytí, smyslu a smyslovosti, aniž by se vzájemně neutralizovaly – v souhře se světly města a oblohy, se zbývající tmou v noci a se stíny ve dne.
Řetězec znaků S-V-Ě-T-L-O, který se v instalaci nejasně zjevuje a zase mizí, lze také interpretovat jako ozvěnu neonového nápisu “Mehr Licht!” (Více světla!), který na fasádě Goethe-Institutu v Praze v roce 2020/21 prezentovat Signal Festival. Nyní by otázka mohla znít: „Více, nebo méně světla?“
Znamená méně světla, když jej technicky ztotožníme s informacemi nebo daty, že lépe uvidíme svět nebo nás samotné? Je každá světelná metaforika vždy obskurní?
