Jak se dá zvuk cvrčků a rostlin transformovat do hudby? Proč chceme tolik opouštět naši planetu? Na jakém klíčovém faktoru stojí úspěch všech misí NASA? Podívejte se na okamžiky z druhého dne konference.
Témata mnohem více propojená se Zemí, i když se dotýkala vesmíru. Druhý den konference otevřel opět dva bloky. Dopolední blok naplnily myšlenky o hlubokých výpravách a ekosystémech poutníků. Úvod do něj měl opět Bartosz Frąckowiak.
Na cestu do hlubin vlhké, úrodné půdy nás přivedla Saša Spačal. Její umělecké snahy zapouštějí kořeny a vy si je můžete poslechnout. Ve své přednášce ukázala celé spektrum vzájemných spojení, symbiózy mezi bakteriemi v půdě, houbami nebo cvrčky, zde všude plyne čas odlišně. Saša sbírá data z přírody a transformuje je do hudebních děl. Její umělecká díla jsou svědky rituálů mysli, ztělesněného výzkumu a umělecké praxe a působí jako mosty mezi různými formami života a hmoty.
- “Snažím se žít stále víc pomaleji.”
- “Nechci žít v budoucnosti, chci žít v přítomnosti.”
Seetal Solanki podle ohlasů a počtu dotazů velice zaujala publikum. Zabývá se zkoumáním materiálů, sběru dat o tom, odkud pocházejí a jak na Zemi migrují nejen ve své knize Why materials matter. Koho přednáška zaujala, hledal více informací na stránce Atlasu materiálů. Během přednášky zaznělo, že existuje přes 160 000 druhů materiálů na celém světě. Důraz byl kladen na to, že bychom jako lidstvo měli o materiály pečovat, měli bychom je umě recyklovat, což se stále objevuje víc a víc v mnoha udržitelných projektech.
- “Každý materiál má svůj vlastní časoprostor. Já se chci nejvíc soustředit na ten lidský.”
- “Plasty nejsou problém. Problém je, jak s nimi zacházíme. Nemůžeme je démonizovat, naopak musíme změnit své chování vůči nim.”
- “Pozorovat a poslouchat – to jsou metody k porozumění.”
O čase, jeho vnímání a různém pojetí času hovořila Georgina Voss. Vysvětlila koncept “epizody v láhvi”, což by se volně řečeno dalo vysvětlit tím, jak ve vizuálních médiích, jako je film a televize, mohou být určité příběhy uzavřeny v konkrétním prostoru – například v místnosti nebo budově – což umožňuje, aby čas pro tuto konkrétní epizodu či kapitolu ‘zamrzl’, zatímco zbytek světa venku pokračuje dál.
- “Rychlost je vzrušující, ale zahlcující.”
Odpolední blok nás od Země zdánlivě vzdálil. Vydali jsme se až k vesmírným výšinám a polemizovali jsme nad tím, proč vlastně jako lidstvo chceme stále opouštět náš přirozený domov.
Jako první v tomto bloku představili projekty, na kterých spolupracovali s vědci, Marek Cimbálník a Jan Netušil ze studia OFICINA. Na začátku museli pochopit vědecké téma, které chtějí sdílet s veřejností, a navrhnout řešení tak, aby si zachovalo svou podstatu, ale zároveň bylo srozumitelné i pro malé dítě, a to jak na formální (grafický design), tak konceptuální úrovni (herní model, hardware, haptické prvky…).
Xin Liu s čínskými kořeny položila hned v úvodu otázku: proč chceme tolik opouštět naši planetu? Její projekty jsou plné výzev a zkoumání. Zkoumala vesmírná tělesa, která jsou po stažení z hvězdné oblohy přistávána v odlehlých končinách nejen v Číně. Dále pak pracuje s materiály, z nichž jsou vyrobeny. Její díla jsou vystavena v prestižních muzeích.
- “Nemusíme ustrnout na rozhodnutí o svém vzdělávání, které máme v 18 letech. Svoji kariéru můžeme v průběhu života klidně změnit.”
- “Měli bychom v sobě pořád podněcovat zvědavost.”
- “Předstíráme, že na všechno máme odpovědi.”
Ariane Koek, mezinárodně uznávaná za iniciování programu Arts at CERN ve své přednášce porovnávala umění, zvědavost a vědu. Připomněla, že v minulosti se lidé věnovali alchymii předcházející fyzice a chemii, v níž lidé zkoumali svět okolo sebe. Nejen podle ní by se technologie měla vždy zahrnovat do přírody, protože z ní vychází.
- “Měli bychom jít za horizont, spojovat, být portálem do historických moudrostí a dalšího vědění.”
- “Vědění je limitované.”
Hvězdou konference a hlavní přednášející byla Michaela Musilová. Její poutavý příběh o tom, kterak se dívce ze Slovenska splnil sen o tom stát se kosmonautkou, publikum zaujal. Díky své píli a odhodlanosti se dostala až do vesmírného programu v NASA a nyní se věnuje simulovaným misím na Mars. I když do vesmíru nelétá (zatím) osobně, její sen se jí postupně plní.
- “Kdybychom nespolupracovali jako tým, celá mise by selhala.”
Děkujeme všem partnerům, spolupracovníkům a hostům konference a těšíme se na další budoucí ročníky plné těch nejkreativnějších myslí z celého světa. Ten letošní rozhodně stál za to!